Pokud se vám stránky nezobrazují správně, je to pravděpodobně způsobeno vašim prohlížečem. Na následujícím odkazu si můžete zdarma stáhnout a nainstalovat prohlížeč Google chrome, který tento problém odstraní.
V této rubrice již brzy naleznete vše o okrsku Smrk do kterého spadá SDH Kunčice, Čeladná, Staré Hamry a Ostravice.
Nové telefonní číslo hasičů v Kunčicích je:
724 161 999
 

Oficiálni web Sboru dobrovolných hasičů Kunčice p.O.

 

Historie

Historie SDH k roku 2018 - 120 let
Obec Kunčice pod Ondřejníkem je osada rozsáhlá a táhne se od jihozápadního svahu Ondřejníku od hranice čeladenské, trojanovické a frenštátské až k Tiché a Kozlovicím. Na této rozloze měla osada ve vzpomínané době přes 342 domů a 2020 obyvatel. Zdálo by se, že v takové obci je nemožné, aby při vypuknutí požáru zachvátil oheň více budov.
Přesto si v srpnu roku 1898 oheň vyžádal za oběť čtyři budovy a zavdal příčinu k přemýšlení, zda by nebylo vhodné, aby byl ve Velkých Kunčicích, jak se tehdy obec jmenovala, založen dobrovolný hasičský spolek.
Roku 1898 dne 8. srpna v pondělí ve 2 hodiny odpoledne Válek Josef, Kunčice Velké, číslo popisné 44 shořelo celé dřevěné stavení s příslušenstvím, píce, obilí, hospodářské nářadí a náčiní, nábytek, šatstvo, prádlo, požár byl úmyslně založen a rozšířil se na mlýn, pilu a 3 další čísla, škoda 1000 zlatých.
Roku 1898 dne 6. listopadu v neděli v 7 hodin ráno Švrčková Anna, Velké Kunčice číslo popisné 46. Shořel celý dřevěný domek a stodola, zásoby píce, obilí steliva, hospodářské nářadí a náčiní, nábytek, šatstvo a prádlo. Příčina neznámá.
Roku 1898 dne 24. listopadu ve čtvrtek v půl 5 odpoledne, Vávra František a Marie, Dřevěný domek vyhořel do základů i stodola a chlév, píce, obilí, hospodářské nářadí a náčiní, škoda 1200 zlatých.
Roku 1898 dne 27. listopadu v pondělí v půl 11 v noci, Blažek Jan, hospoda číslo popisné 119, dřevěná stodola, píce, hospodářské nářadí a náčiní, škoda 3000 zlatých.
Snaživí a obětaví jednotlivci ihned přiložili ruce k dílu. Scházely se menší i větší příspěvky. Do konce listopadu bylo vybráno okolo 314 zlatých. Jedním z nejzajímavějších zápisů z autentické dobové pokladní knihy byl peněžní dar věnovaný 29. listopadu, a to 20 zlatých od knížepána. Na podkladě finančního základu mohlo být přistoupeno k založení sboru, k němuž se ihned přihlásilo 35 členů. Aby obecní výbor schválil sborové stanovy a ustavení sboru, musel se zástupce sboru zavázat, že sbor nebude klásti žádné požadavky ohledně financí. Dle dochovaných zápisů vznikla myšlenka založení sboru již v dubnu 1898, ale rozsáhlý požár vše urychlil.
První výbor měl 8 členů a jeho první schůze se konala 11. února 1899. Hlavní starostí bylo zakoupení kožených čapek a pracovních obleků. Čapky si členové zakoupili sami, obleky zaplatil sbor. Pak nastala starost o stříkačku a výzbroj. Stříkačka byla zakoupena v srpnu 1899 za 2340 korun. Hotově bylo zaplaceno 540 korun, na zbytek byla podepsána směnka. V roce 1905 byla zaplacena poslední splátka a tím byla stříkačka zakoupena. Poté byly ještě přikoupeny berlovky, které sbor svěřil spolehlivým členům v různých částech obce, aby s nimi mohla být zahájena první pomoc, dokud nepřijede sbor se stříkačkou. V zimě byly pořádány schůze a školení, při nichž se členové seznamovali se cvičebním a služebním řádem a ostatními záležitostmi, týkajících se organizace.
V roce 1912 zahájil sbor přípravy ke stavbě zbrojírny. Původní kůlna, kde byla stříkačka uskladněna, vyhořela, a proto se schůze výboru usnesla, aby se bezodkladně začalo se stavbou hasičského skladiště. Bylo určeno, že se stavba vybuduje na obecním pozemku naproti domu pana Eduarda Hlaváče. Stavba zbrojírny byla ukončena hned v příštím roce, a tím byla splněna touha hasičů, mít veškerou dosavadní techniku pod jednou střechou.
Když v roce 1914 vypukla válka se Srbskem a z ní povstala první světová válka, činnost sboru ustala. Válečná léta 1915 až 1918 zabrzdila veškerou činnosti a těžce dolehla na hasičský sbor. Z důvodu udržení stavu byli přijímáni již hoši od 15 let a ty náčelník Pělucha vychovával pro hasičskou službu. Díky tomu se hasičský sbor v těchto těžkých dobách udržel. Po skončení válečných hrůz se rozběhla nová činnost.
V roce 1921 byla založena jinošská družina, která byla zaučována do práce, kterou si sbor vytkl. Byl také založen ženský odbor, který se osvědčil již za války, a do tohoto odboru se ihned přihlásilo 14 žen. Tyto začaly s výcvikem a za krátkou dobu se ukázala jejich rovnocennost se sborem mužů. Od té doby kráčel kunčický hasičský sbor slibně kupředu. Pořádal zábavy, divadla, ženský sbor prováděl činnost samaritánskou. To vše členové konali podle hesla: „Vlasti ke slávě, bližnímu k ochraně, sobě ku vzdělání“.
Koncem roku 1928 se členové sboru usnesli, že si pro své schůzování a cvičení postaví jednu větší místnost. Stavba se nakonec pro nepochopení některých členů výboru oddálila o tři roky a postavena byla až v roce 1931.
V roce 1940 usiloval sbor o zakoupení motorové stříkačky. I když sbor neměl k nákupu peníze, přesto ji od firmy ZIKMUND zakoupil bez hadic a jiných součástí za 20 tisíc korun. Stříkačka byla bez dopravního vozu, proto při požáru bylo nutné sehnat nejdříve koně, později traktor, který by ji k zásahu dotáhl.
Činností sboru nebyla jen starost o techniku a požární zbrojnici. V této době se konaly různé přednášky, samaritánské kurzy, hrály se divadelní hry. Ženy pracovaly ve sboru ponejvíce jako samaritánky a když se na konci války, v květnu 1945 vraceli lidé z války a koncentračních táborů, poskytovaly jim veškerou pomoc.
V roce 1948 bylo uvažováno o zakoupení dopravního motorového vozu, neboť bez něj nebyl možný rychlý zásah při požáru. Proto byl 18. února 1948 zakoupen vzduchem chlazený autobus a ten byl v Ostravě přestaven na hasičský dopravní vůz. Dále pokračovala bohatá činnost sboru i sester samaritánek. Po roce 1948 přešly všechny sbory pod pravomoc národních výborů. Proto se otázka požárních sborů stává záležitostí všech občanů obce. Členové nadále pracují na opravách hasičského domu, pomáhají při povodních i v sousední Tiché.
Na členské schůzi si 18. ledna 1951 zvolili členové sboru absolutní většinou hlasů do funkce velitele sboru Františka Halamíka. Na valné hromadě v dubnu 1951 odchází z funkce dlouholetý předseda sboru bratr Adolf Selcer, byl tudíž zvolen celý nový výbor v čele s předsedou Ludvíkem Krpcem, který byl ve své funkci jen do konce roku 1955, kdy se svých funkcí vzdává z politických důvodů. Na jeho místo byl zvolen bratr Rudolf Krkoška.
Na výborové schůzi v roce 1956 bylo rozhodnuto o opravě věže na sušení hadic, neboť ta stará hrozila zřícením. Zároveň měla být přestavěna i garáž pro motorový vůz a stříkačku. Tato oprava byla dokončena v roce 1960. Při výstavbě hasičské zbrojnice bylo občany Kunčic přislíbeno odpracovat 180 brigádnických hodin, tyto sliby zůstaly jen na papíře. Znova se ukázalo, že slíbit je daleko lehčí, než sliby nakonec splnit a přiložit ruce k dílu. Příkladem tehdy mohl být osmiletý občan Miloš Macura, který při společné práci nikdy nechyběl.

Milena Na schůzi, která se konala v červenci 1957, oznámil velitel sboru František Halamík, že mu bylo radou MNV sděleno, že nesmí z politických důvodů funkci velitele dále vykonávat, a že se této funkce vzdává. Byla zhodnocena celá jeho práce a bylo konstatováno, že naopak zasluhuje nejvyšší uznání, není proto důvodu, aby byl zbaven členství ve sboru. Veškeré akce, které byly proti němu vedeny, neměly s požární ochranou nic společného.
V roce 1960, kdy byl po reorganizaci okresů zrušen okres Frenštát, přešla naše obec a tím i sbor pod okres Frýdek-Místek. Místní jednotka nemohla vyvíjet činnost na své dřívější úrovni. Jednou z hlavních příčin bylo nepochopení potřebnosti jednotky v době reorganizace. Jako příklad lze uvést okrskové cvičení, které muselo družstvo odříci z důvodu nedostatku pohonných hmot a oleje. I přes urgenci národního výboru jsme žádný příděl nedostali, neboť okres Frenštát zanikl a okres Frýdek-Místek nezačal pořádně pracovat. Na výroční členské schůzi v prosinci 1960 bylo uvažováno o obnovení techniky a to koupení nového požárního vozu. Dosavadní vůz byl již pomalý s častými poruchami a pro náš kopcovitý terén nedostačující.
V září 1961 byl zakoupen vůz TATRA 805. Tento vůz byl původně jako pekařský, a proto musel být předělán jako hasičský.
Sbor překonal těžkou situaci, kdy hrozilo, že zůstane bez vedení. Jednalo se o funkci předsedy a velitele. Nikdo nechtěl tyto zodpovědné funkce v tak nejisté době vykonávat. Nakonec se přece jen řešení našlo, bratr Rudolf Krkoška byl na vlastní žádost uvolněn a při volbě byl na jeho místo zvolen bratr Ladislav Pícha. Bratru Krkoškovi bylo vysloveno poděkování a uznání.
V roce 1963 byl uspořádán sportovní den. Sehráli jsme fotbalové utkání mezi výborem SDH a výborem TJ Sokol. Toto utkání jsme vyhráli 6:4. V tomto roce jsme se zúčastnili i otevření nové hasičárny v Kozlovicích. Při této příležitosti byla uspořádána pohárová soutěž, kterou jsme vyhráli. V roce 1964 naše jednotka zasahovala u požáru kostela v Tiché. V tomto roce jsme dostali od OV ČSPO skříňovou stříkačku PS8 s celým vybavením.
Rok 1964 byl rokem, kdy požární ochrana v naší republice slavila 100 let trvání, v tomto duchu jsme postupovali i při našich akcích. Znova se ale ukázalo, že zájem našich spoluobčanů o požární ochranu je téměř nulový. I přes výborně zvládnutou organizaci při okrskové soutěži, která se konala za kostelem, nebyla návštěvnost skoro žádná. Naopak spolupráce s národním výborem byla velmi dobrá. Kdykoliv jsme něco potřebovali a obrátili se na vedení obce, vždy nám bylo vyhověno.
Rok 1966 nezačal pro místní jednotku příjemně. Začátkem roku to byly dva požáry rodinných domů, ale to nejhorší teprve mělo přijít. 22. července – na kunčickou pouť - začala velká povodeň nejen v naší obci, ale i v celém kraji. Sbor se zapojil do práce při záchraně ohrožených rodin, při uvolňování mostů v dolní části obce. Jednotka byla v neustále pohotovosti až do opadnutí vody v místním potoce. 20. srpna vypukl v 16.30 hodin požár v objektu JZD. Hašení se zúčastnilo kromě našeho ještě 5 okolních sborů. Lokalizování trvalo přes 24 hodin, naše jednotka asistovala při likvidaci ještě asi 3 týdny.

V roce 1967 se dařilo našemu soutěžnímu družstvu. Sboru se podařilo uskutečnit opravu střechy a podlahy ve společenské místnosti, byla dokončena oprava záchodků. V roce 1968 jsme chtěli oslavit 70. výročí založení sboru, tyto oslavy však nemohly být uskutečněny kvůli vpádu cizích vojsk do naší vlasti.
Rok 1969 zahájil zvláštní těžkou dobu. Vypadalo to, že někteří členové začali ztrácet o práci ve sboru zájem. Možná to bylo tím, že předseda a někteří členové výboru svou práci a povinnosti zanedbávali a tak činnost sboru pomalu ochabovala. Přesto se na výborové schůzi v prosinci dohodli, že stará čtyřkolová ruční stříkačka, která byla těžce a dluh získána, bude opravena a zachována pro příští generace. Díky tomuto rozhodnutí je stříkačka dodnes funkční.

V roce 1974 – a to jen pro zajímavost a naše mladší členy – byla postavena krbovna.
V létech 1970 až 1979 procházel náš sbor těžkou krizí, kdy ani členové výboru neplnili své povinnosti, kdy vedení sboru se neshodlo ani na základních úkolech a záležitostech.
Tato krize byla zažehnána v roce 1980, kdy byl zvolen celý nový výbor – a to ve složení: předseda Miloš Macura, místopředseda Jan Krpec a velitel Pavel Kahánek. Tehdy se náš sbor po několika krušných létech nadechl a začal znova pracovat. Členové se zapojili do spousty soutěží a dalších akcí, provedli téměř 500 preventivních prohlídek budov.
V roce 1982 sbor uskutečnil velkou brigádu pro Státní lesy, kdy členové vysadili přes 500 stromků, a za to jim byly poskytnuty kmeny na naše první lavice a stoly.
Významný den pro náš sbor byl 13.5.1985, kdy nám byla předána starší cisterna CAS 25, kterou jsme tak dlouho očekávali. Z tohoto důvodu bylo nutné provést výměnu garážových vrat a zateplení garáže.
V roce 1987 bylo definitivně rozhodnuto o přestavbě hasičské zbrojnice. Nastala tím i celá řada otázek a problémů, jako např. kde uskladnit nábytek a techniky, odvoz rumoviště z demolice hasičárny apod. Celá stavba probíhala tak trochu partyzánsky. Projektová dokumentace byla špatná, takže nakonec jsme téměř všechno zbourali a podle nově vzniklé stavby projektant zakresloval dokumentaci. Tím vznikla i velká půdní nadstavba, ze které vznikla neplánovaně společenská místnost a velká kuchyň. I když zde bylo odpracováno při přestavbě neskutečně mnoho brigádnických hodin, byli jsme kritizováni, že členové nemají odpracované hodiny na smuteční obřadní síni a natřenou zastávku autobusů.
V roce 1989 byla násilně ukončena přestavba zbrojnice, a to kvůli neujasněné politické situaci. Z těchto důvodů se pak přestavba dokončovala ještě dalších 10 let. Změna politického systému přinesla oživení spolkové činnosti, přišlo mnoho dalších lidí, a tím se povedlo během krátké doby zrenovovat koňskou stříkačku podle autentických dokumentů firmy SMÉKAL, dále motorovou stříkačku ZIKMUND a částečně zrenovovat cisternové automobilové vozidlo CAS .
V roce 1993 staré dopravní vozidlo TATRA 805 absolutně technicky nevyhovovalo předpisům, takže jsme dostali od zrušených provozoven OÚ AVIA 30 valník a během následujícího roku jej upravili pro své potřeby.
7. září 1996 naše jednotka pomáhala při velké povodni. Byly zatopeny sklepy, uvolňovaly se mosty, probíhala evakuace osob a záchrana majetku, jako při každé velké povodni.
Téměř po roce, sobotu 5.7.1997 se tato situace opakovala, ovšem ve větším měřítku. Celodenní silný déšť se proměnil v souvislý liják. Hladiny přítokových potoků se začaly zvedat. Večer ve 22.30 byli sirénou svoláni členové sboru k provádění záchranných prací, probíhalo několik evakuací domů. Následné záchranné práce, jako např. čištění studní, vyklízení zatopených domů apod. trvaly více než týden. Tato povodeň si na Moravě vyžádala 50 obětí. Aby se tato situace neopakovala, byly všechny jednotky vybaveny vysílačkami a další potřebnou technikou pro likvidaci povodňových škod.
V roce 1997 se naše družstvo mladých hasičů oficiálně přihlásilo do hry Plamen, kde pracuje až do dnešních dnů nepřetržitě. Vedoucí mládeže se stala Věra Kahánková.
Roku 1998 probíhala v duchu oslav 100 let založení sboru, slavnostní schůze na Huťařství. Naše děti v kroužku mladých hasičů dostaly darem nové jednotné sportovní dresy od pana Stanislava Jurka.
V roce 1999 došlo k velkému požáru rodinného domu Řezníčkových, kdy shořel celý dům i s vybavením a hospodářstvím. V tomto roce byla jednotka vybavena dýchací technikou.
V roce 2000 byl zvolen do funkce starosty sboru Josef Škulavík.
Protože starší vozidlo AVIA nevyhovovalo předpisům o přepravě osob, zakoupili jsme v roce 2001 starší AVII FURGON, kterou jsme přestavili pro naše účely. Toto vozidlo sloužilo ve sboru až do února 2010.
V roce 2001 jsme pořádali jedno z kol okresní soutěže hry Plamen, a to Závod požárnické všestrannosti. Tento závod děti běhaly v okolí hasičárny a přilehlých pastvin a lesa. Uspořádání takovéto soutěže je sice velmi náročné, ale všem se u nás v Kunčicích líbilo, proto jsme za půl roku pořádali i poslední kolo této soutěže – útoky a štafety, a to u základní školy. Při tomto kole se sešlo 440 závodníků, kteří dostali díky ochotě vedení školy a kuchařek výborný oběd.
V roce 2002 byl namontován na věž elektrický naviják na věšení hadic. Toto zařízení zajišťuje větší bezpečnost hlavně mladých hasičů. V tomto roce jsme poprvé porušili dlouholetou tradicí vánočních turnajů ve stolním tenise a vydali se poprvé na vánoční pochod. Tato tradice je nepřetržitě dodržována dodnes, s jedinou výjimkou, kdy mezi vánočními svátky roku 2003 vyhořel bratr Vladimír Kahánek, proto jsme místo výšlapu šli všichni na brigádu. Při tomto požáru byla poprvé použitá osvětlovací technika darovaná HZS.
V roce 2004 mladí hasiči získali 2. místo v okrese a tím postoupili do krajského kola. V historii sboru poprvé dosáhly naše děti tak daleko.
V roce 2005 se po dlouhém dohadování přistoupilo k vyřešení tepelné pohody v hasičské zbrojnici, větší část nákladů na toto vytápění pokryla dotace, zbytek doplatil obecní úřad. Z důvodu těžké nemoci odstoupil z funkce starosta Josef Škulavík, jeho místo nastoupil Dalibor Káňa. V tomto roce bratr Josef Škulavík zemřel. Mladí hasiči tehdy získali 2. místo v okrese a tím postup do krajského kola. V sobotu 16. srpna jednotka zasahovala při tragické nehodě dvou koní v Ondřejníku. I přes rychlou a profesionální pomoc oba koně zahynuli.

Na začátku roku 2006 byla státem vyhlášená dotace na nákup nových cisteren pro dobrovolné sbory. 8. března se starosta obce s velitelem rozjeli do Brna na první jednání. Následovala spousta dalších schůzek, naštěstí úspěšných. Při prvním zhlédnutí tohoto vozidla ve strojírně Potůček Slatiňany bylo jasné, že se musíme pustit do další úpravy garáže. Cisterna by se do původní totiž na výšku nevyšla. Takže se musela prohloubit garážová podlaha o jeden metr a vybetonovat nová. Na těchto pracích se podíleli všichni členové jednotky a sboru. Všechno toto úsilí bylo korunováno úspěchem a radostí, když 12. srpna cisterna MAN 16 zastavila před hasičárnou a 30. září byla slavnostně pokřtěna.
Rok 2007 začal pro sbor dost rozpačitě, protože se v novém vedení obce našli lidé, kteří chtěli cisternu okamžitě prodat a jednotku zrušit a tím by došlo k likvidaci celého sboru. Tento záměr naopak celý sbor sblížil a záměr nevyšel.
V roce 2007 se konalo 1. kolo noční soutěže O KUNČICKÝ POHÁR.
Na výroční valné hromadě v lednu 2010 byl novým starostou sboru zvolen Tomáš Závodný, náměstkem starosty Petr Vaněk a velitelem jednotky Vojtěch Kahánek. Dosavadní velitel Pavel Kahánek vykonával funkci velitele celých 31 let.
V roce 2010 jsme díky sponzorskému daru zakoupili vozidlo FORD, které jsme během zimních měsíců přestavili na hasičské účely a od roku 2011 slouží jako dopravní vozidlo. Mladí hasiči postoupili na krajské kolo hry Plamen a společně s družstvem z Lučiny vytvořili tým Kulubruz. Na této soutěži dokázali nemožné, získali 2. místo.
V roce 2011 jsme také začali společně se sbory okrsku pořádat každoroční Hajdamáše – neformální setkání členů při plesové zábavě. Zatím posledním setkáním byly letošní společné Olympijské hry okrsku Smrk - na ledě, pořádané na Ostravici.
V neděli 17. února 2013 před čtvrtou hodinou ranní byla jednotka povolána do Frenštátu p.R. k požáru panelového domu. Podle předběžných šetření došlo k výbuchu plynu, následnému požáru a zničení asi 6. bytů. Naše jednotka pomohla k záchraně nejméně tří lidí, které evakuovali z oken horních pater pomocí žebříku.
V roce 2014 byla pořízena troje nová vrata, následovala výměna oken v celé budově.
V březnu 2015 zemřela Hanka Mališová, od tohoto roku dodnes pořádáme každé léto vzpomínkový Hankakap.
18. ledna 2016 nahradil dosavadního velitele Vojtěcha Kahánka ve funkci Miroslav Kahánek.
A od výroční valné hromady v lednu 2017 je novým starostou sboru Tomáš Maralík.

Milena : Práce našich lidí ve sboru je v posledních létech opravdu činorodá, pravidelně se scházíme každý čtvrtek – nejdříve děti, později dospělí. Je přínosem pro mladé hasiče, že se práce generací prolínají, vidí, že hasičina nejsou jen tréninky a závody. Na jaře pracujeme na brigádách, sbíráme železný šrot, stavíme a kácíme májku, chodíme na mši do kostela, pomáháme při organizování Dětského dne. V letních měsících si naši spoluobčané oblíbili hasičské diskotéky a zábavu s živou hudbou, účastníme se Dne obce. V září se už všichni těší na naši KUNČICKOU BEČKU, soutěž pro děti dopoledne a pro dospěláky v odpoledních hodinách. Jezdíme na zájezdy, chodíme na bowling a na vánoční procházky. Činnost mladých hasičů je ještě navíc obohacena o spoustu soutěží, které jsou pro ně nejzajímavějším programem, rády navíc jezdí na bazén a milují naše vyhlášené víkendovky. Naše zpráva byla obsáhlá, ale jak je známo, člověku je lidské zapomínat, proto je nutné svou paměť osvěžovat a připomínat si události, které mají v životě a historii sboru své místo.
Nesmíme zapomínat na ty, kteří se zasloužili o založení našeho kunčického sboru, na ty, kteří stále po generace přebírali a přebírají štafetu dobrovolného hasičského hnutí. Poděkování patří hlavně rodinám, protože jistě není jednoduché tuto „zálibu a koníček“ podporovat a tolerovat.
Děkujeme za podporu obecnímu úřadu, okresním i krajským složkám, sponzorům a příznivcům hasičů. Obrovský dík patří všem kamarádům z okolních sborů, se kterými se setkáváme nejen při výjezdech a cvičeních, ale hlavně při kulturních a společenských akcích.

Dovolte, abych na sám závěr přečetla dopis, který je pro náš sbor velice důležitý. Psal jej pan Jan Švehla, bývalý kunčický farář církve československé husitské člověk, který měl krásné a otevřené srdce, člověk, který nám všem mohl být příkladem, jak žít svůj život čistě, s humorem jemu vlastním a láskou ke všem ……. Pan Švehla zemřel 20. července 2010, ale jeho myšlenky nám stále mají co říci.


Tábor 10.9.2008
Vážený hasičský sbore v Kunčicích pod Ondřejníkem
Nevím, kolikrát již jsem slyšel píseň se slovy: „Zastavte čas, aspoň na malou chvíli“. Je to nesplnitelné přání. A buďte rádi. Jenom tak jste mě mohli poslat oznámení o veliké slávě 110. Výročí založení sboru. Je tudíž starší než já. Nezávidím mu to. Naopak. Přeji mu dalších 110 let! Možná potom zase novou stříkačku. Já už si jen mohu prozpěvovat: „mládí mé, kam jsi prchlo do dáli.., když jsem si tě mohl připomínat silvestrovským přípitkem: „ U děvčat jsem na dračku, protože mám stříkačku“! Ale už nefunguje jako před léty. Vy jste si koupili novou. Jsem poloviční její „křtitel“. U toho mého zařízení se snaží pan primář urologického oddělení v táborské nemocnici o údržbu. Zatím mu to vychází a já mu děkuji. A samozřejmě vám všem za trvalé přátelství. Váš „ustaraný“ hasič Jan.